Než vyrazíme …

Řeka Vltava v datech

Nejdelší česká řeka je 430 km dlouhá, plocha jejího povodí činí 28 090 km², z toho 27 006,7 km² připadá na české území. 

Vltava má dvě pramenné větve, přičemž za hlavní z nich je považována tzv. Teplá Vltava, jež pramení na Šumavě, na východním úbočí Černé Hory, v nadmořské výšce 1 172 m n. m.. Prvních několik kilometrů se říčka nazývá Černý potok, pod obcí Borová Lada pak přebírá název Teplá Vltava. 

Druhou pramennou větví je tzv. Studená Vltava, pramenící v Bavorsku a překračující české hranice u obce Haidmühle. Od soutoku Teplé a Studené Vltavy poblíž obce Chlum v Mrtvém luhu se řeka nazývá již jen Vltavou. 

K větším přítokům Vltavy v průběhu celého jejího toku patří kromě mnoha menších říček a potoků mj. řeky Malše, Lužnice, Otava, Sázava, a Berounka. 

U města Mělník se Vltava v nadmořské výšce 156 m n. m. vlévá do Labe, jež po průtoku Německem ústí do Severního moře. Ačkoli je v místě soutoku Vltava mohutnější a její tok je proti Labi i delší, nese řeka dále jméno Labe. Toto zvláštní a nelogické zeměpisné pojmenování mají prý na svědomí Keltové, kteří již ve starověku obývali okolí soutoku a za hlavní tok považovali právě Labe.

Původ názvu Vltava je od dob Josefa Dobrovského vysvětlován odvozením z germánských slov wilth, jež znamená dravý či divoký, (německy = wild) a slova ahwa, neboli voda resp. proud či řeka.

Průběh toku řeky Vltavy

Pod názvem Černý potok pramení Teplá Vltava, hlavní pramenná větev Vltavy, v nadmořské výšce 1172 metrů na svahu šumavské Černé hory (1315 m n.m.). Pod obcí Kvilda se původně severní směr toku stáčí na jihovýchod a pokračuje dále k obci Borová Lada, za níž Černý potok přebírá název Teplá Vltava. V nadmořské výšce 731 metrů se poblíž obce Chlum v oblasti Mrtvého luhu setkává Teplá Vltava se svou bavorskou „sestrou“ – Studenou Vltavou, pramenící na území SRN na svahu hory Haidel a překračující české hranice poblíž obce Haidmühle. Od soutoku dále se řeka nazývá již jen Vltavou.

U Nové Pece se meandrovité koryto Vltavy mění v obrovskou vodní plochu – Lipenské přehradní jezero, jež vzniklo přehrazením toku řeky poblíž obce Lipno nad Vltavou. Většina vltavské vody zde padá na lopatky turbín podzemní vodní elektrárny, odkud pak dále pokračuje podzemním tunelem do vyrovnávací nádrže Lipno II poblíž Vyššího Brodu. Do „malého“ Lipna ústí i původní koryto Vltavy, byť se průtok vody v něm pohybuje pouze v jednotkách krychlových metrů za sekundu.

Pod Vyšším Brodem, v místě zvaném U tří veverek, se tok řeky stáčí definitivně k severu a míří k městečku Rožmberk nad Vltavou. Po dalších cca 30 km obkrouží Vltava elegantním meandrem starobylé jádro Českého Krumlova, dále pak protéká Zlatou Korunou, mine keltské oppidum Třísov a zříceninu hradu Dívčí Kámen, aby posléze vstoupila do Českých Budějovic. Odtud, posílena vodami Malše, pokračuje do Hluboké nad Vltavou. Za Hlubokou naplní Vltava již třetí přehradní nádrž – Hněvkovickou přehradu, vybudovanou kvůli zásobování nedaleké jaderné elektrárny Temelín technologickou vodou.

Následuje Týn nad Vltavou, kde je již na řece patrné vzdutí hladiny Orlickou přehradou. Za Týnem se k Vltavě připojuje její pravostranný přítok – Lužnice. Již po dvou kilometrech narazí Vltava na další překážku – jez s plavební komorou Kořensko, a poté se již její vody rozlijí v hluboké a dlouhé jezero – vodní dílo Orlík, největší z přehrad tzv. Vltavské kaskády. Pod hladinou orlického jezera se mj. nachází i místo, kde se do Vltavy vlévá z levé strany řeka Otava. Pod Orlickou přehradou pokračuje Vltava stále na sever, vzduta další přehradou – vodním dílem Kamýk, vybudovaným současně s VD Orlík jako jeho vyrovnávací nádrž.

Následuje hluboké a romantické údolí, plné meandrů, od roku 1956 však zatopené vodami Slapské přehrady. Hráz VD Slapy se nachází v místech bývalých a vodáky oblíbených Svatojánských proudů, kdysi jednoho z nejkrásnějších úseků řeky. 

Na svém toku směrem ku Praze naplní Vltava ještě další dvě přehrady – Štěchovice a Vrané nad Vltavou. U města Davle se do Vltavy vlije zprava řeka Sázava, na jižním okraji hlavního města pak u Zbraslavi z levé strany Berounka.

Na území Prahy se Vltava „potká“ pouze s několika jezy a zdymadly, aby pak, byť s různými oklikami, pokračovala dále na sever, přičemž u Kralup nad Vltavou se výrazně mění charakter okolní krajiny: Vltava opouští sevřené údolí a vtéká do rovin, aby nezadržitelně směřovala k Mělníku, u něhož se v nadmořské výšce 156 metrů vlévá do Labe. Ještě před soutokem, u obce Vraňany, se od Vltavy odpojuje laterální plavební kanál, jakýsi obchvat nesplavného úseku řeky. I tento umělý kanál se posléze vlévá (je zaústěn) do řeky Labe, pouhých několik set metrů po proudu od soutoku Labe s původním řečištěm Vltavy.